|
Tato mosazná přeska carského vojáka tu mohla zůstat jak z 1.světové války, tak z Ruské revoluce v roce 1917.
Čas revoluce byl čas úplného chaosu. Kolem mého města probíhaly spousty bojů. To proti sobě bojovali Rudoaemějci s Bělogvardějcema a Ukrajinští anarchisté bojovali proti oběma.
 Rudá armáda byli rebelové – Komunisté. Anarchisté chtěli nezávislost pro Ukrajinu od každého a nezáleželo jim proti komu bojují. Jejich moto bylo – mlátit Rudé než se stanou Bílýma a mlátit Bílé dokud nebudou rudí.
Nakonec Rudoarmějci zvítězili a radostné dny komunismu začaly. Začali okrádáním bohatých občanů a jejich vyhoštěním ze země. Jako biblických sedm hubených krav snědlo tlustou krávu a vůbec neztloustly, tak i naši zuřiví chlapíci okrádali bohatý chlapíky a nijak nezbohatli. Chudoba se podepisovala všude kolem a Sovětská epocha nám nezanechala moc cenných věcí, za které by stálo kopat.
Zato bylo zanecháno mnoho hrobů.
Pohřeb toho času. V náhrobku je vyryto – „Nechť odpočívá v pokoji Maksim Semenako, kterého bandité zabili roku 1919!“
V roce 1943 Maksim Semaneko dostal další čtyři kulky ze zadu svého náhrobního kamene.
Hřbitovy byly často na kopcích a ty byly, za bojů 2. světové války, dobrými strategickými místy.
Tohle je z moderní historie našeho sousedství. Nedávno se nějaký týpek usadil uprostřed hřbitova.
Pokaždé, když jdu kolem tak přemýšlím, jestli tohle je ten kus levného pozemku v zeleni a klidu, který mi ten z realitky popisoval.
A taky mi vrtá hlavou, jestli bych tu žila. Odpověď je NE. Radši bych brala za sousedy heavymetalovou skupinu s názvem „Noční sova“ a poslouchala tvrdej rock po nocích, než pohřební pochody v ránech.
Další stránka
|
