Lidé

Vyrostla jsem na první obranné linii a jako děti jsme prozkoumávali bunkry a kopali. Dospělým to nevadilo, jen nás upozornili na dvě věci, když najdeme minu tak zavolat pyrotechniky, když lidské ostatky tak zahrnout hlínou.

Řecký Sophocles radil to samé. Pohřběte mrtvé řekl, a když nelze pohřbít alespoň hoďte hrst země.

Nakonec nám zdravý rozum říká nerušit klid mrtvých a my je nerušíme.

Tady jsou boty vojáka, které jsme našli v okopech. Věřím, že déšť je vynesl ven. Byly tam kosti trčící ven, bílé lidské kosti a my jsme učinili jak Sophocles řekl, pohřbili jsme je.

Knoflíky Německé armády.

Sovětská mince pět kopějek. Někdo to mohl nosit pro štěstí.

Šance identifikovat Sovětské padlé je téměř nulová. Většina z 300.000 Sovětských padlých byli civilisté. Jak už jsem řekla, byl to falešný útok s modely tanků, panákama a dokonce i s falešnými přistávacími plochami.

Je to jako ve filmu, vše falešné pouze lidé jsou opravdoví a tady bylo potřeba hodně komparsistů pro tak davovou scénu.

Civilisté byli většinou lidé z osvobozených vesnic a měst. Nosili černé vycpané kabáty a dostali jméno černokabátníci. Půlka z nich neměla pušky.